Nedávno promítali na slovenské Dvojce dokument o deportacích Židů a Rómů ze Slovenska do koncentráků. Sběrný tábor byl v malém městečku Sereď, o čemž se ví málo. Tam se dny a noci čekalo na vagony. Můj bratr Marián krátce po zhlédnutí filmu dokončil obraz "Hviezda utrpenia", inspirovaný tímto těživým tématem už dávněji. Odkdy zná mého muže, který „byl u toho“, i když ještě na světě nebyl.

Musel ten obraz ze sebe setřást. Pověsil ho na stěnu obrovské haly na výkup šrotu, nyní vyprázdněné, jen ten usedlý prach nešlo odprášit. Opouštěl ji po letech těžké dřiny s vážením kovových kolosů i různého haraburdí, spouštěče reflexu fantazie, možná i díky té únavě. Na stěnu přidal k obrazu ještě pár obrázků s podobným vyzněním – a na jednodenní výstavu nazvanou „Keď zastal (nastal) čas“ přišli především přátelé. Z Humenného, ale i ze širšího okolí na východě Slovenska.

V rozžhaveném vzduchu se s ním ten obraz bude nést pořád. Plot z ostnatých drátů mu do sběrny nikdy nikdo nepřinesl.